7. 9. 2017 21:37

Spatříš víc, větší věc uvidíš, jen stačí procitnout a chtít vidět krásu světa, nic hezčího nespatříš, jen rozhlížet se kolem sebe a bdít. Jako kus mramoru chladného sedě a přemýšlí, proč se neohřeje u toho zdroje tmavého, vadného, ze kterého získáš…


31. 5. 2017 23:48

Hodně a ráda čtu. Maturitní četbu jsem měla přečtenou relativně brzy a většina z vybraných knížek mě i bavila číst. Mám ráda různé romány, příběhy typu babička, filozofská historie a také básně a cokoli veršovaného, natož pak veršovaný román. To…


11. 5. 2017 23:29

Boj se zítřka, otevře svou zlověstnou náruč překrásných snů, boj se, je proč, až spatříš nádheru sladce ohavných dnů, teprve vysvitne ti první hvězda zklamání, pak už přej si jen znát šílenost čekání. Dál trmácej se životem trní růžového, znát,…


2. 4. 2017 16:57

Kdybyste moji milí věděli co se stalo ne však v neděli bylo to v ten den úrazu kdy nebylo možno dát převazu stalo se to v den chmuřivý den jenž nazván byl strašlivý. Nemoci mluviti po tomto zážitku plakala sténala smála se v mžitku děvčata stará…


30. 12. 2016 1:52
Rubrika: co mi dlouho hlodá myslí | Štítky: básně

Náš Bůh je světlo národů, on je uzdravitel marodů. Zná nás líp než mi sami sebe, přeje si dovést nás až do nebe. Tráví s námi časy dobré i ty nejhorší, v ty nás nevede, nýbrž nás poponáší. Prožívá s námi radost z úspěchu a smutný je, když tropíme…


8. 8. 2016 14:40

aneb moje zážitky z SDM Každý, koho potkám, se ptá na silné duchovní zážitky, velká životní rozhodnutí, obrácení, částečnou, ale nejlépe úplnou proměnu člověka. A když řeknu, nic takového nenastalo, jsou zklamaní. Neočekává okolí mnoho? Co třeba…


26. 11. 2015 18:02
Rubrika: co mi dlouho hlodá myslí | Štítky: básně

1. Vzchop se, má Země, a podívej, jak chřadneš a pustneš. Vzchop se, abys ožila, ve volné svobodě si se pomalu zabila. Žiješ ve svobodě tak veliké, že porodnost Tvá stále klesá. Kdo Tě bude živit na stará kolena? Země, snaž se, abys zas důstojně…


24. 11. 2014 23:24
Rubrika: co mi dlouho hlodá myslí | Štítky: básně

Sedí sám a sám, ničeho si nevšímaje na kameni u cesty, hlavusklopenou maje. Tu mu Bůh poklepe na rameno: "neseď tu jak odložené poleno, Ty přece nejsi sám, já jsem s tebou." Tak stopy jdou zas dvoje a oni za ruce se vedou.


Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková