Hrůza, děs a katastrofa

Kdybyste moji milí věděli

co se stalo ne však v neděli

bylo to v ten den úrazu

kdy nebylo možno dát převazu

stalo se to v den chmuřivý

den jenž nazván byl strašlivý.

 

Nemoci mluviti po tomto zážitku

plakala sténala smála se v mžitku

děvčata stará podobně

rozmýšlející obdobně.

 

Kdyby shodla se pomoc přivolala

dál o tom zážitku nediskutovala

kdyby předejít snažila se co chvíli

jak mohla znáti však dopadu míry.

 

Nevěděla jak pokračovat

co dělat dál zda utěšovat

tu nebo druhou či snad sebe

vysílajíce modlitby do nebe.

 

Modlitba silná zvětšila odpor

silnější víra vzala nohám opor

a přeci dodávala jednoduše

klid mír jistotu sílu do duše.

 

Skrze tu dívku proudila

divná velká strašná síla

tři udržet ji nestačily

modřiny po těle samé byly.

 

A přeci to odešlo a Bůh dal klid

pokoj a radost a tak to má být

však kdo vzpamatuje se

po téhle hrůzostrašné vizi

vždyť jako zvíře působila

každý si z toho šok bolest sklízí.