Boj se zítřka, otevře svou zlověstnou náruč překrásných snů,
boj se, je proč, až spatříš nádheru sladce ohavných dnů,
teprve vysvitne ti první hvězda zklamání,
pak už přej si jen znát šílenost čekání.
Dál trmácej se životem trní růžového,
znát, vědět, kdy přijde osten záchrany,
věz, že v ráji srdce tak zkoušeného
vykvetou ti z rozmarýnu zlé zábrany.
Tak podívej, stezka zůstává zrádně
tyčit se nad propastí zpěvných elegií,
jak někdo, kdo tak hebce, ladně
opouští svět spleti trilogií.
Nenech se, nenech se strhnout
zrůdami zářícími na dálnicích,
tužba po bohatství se vrhnout
zakryla smysl, cíl putujících.
Bezvodá výduť na cestě k moři
unylá kapička pryskyřice vonné
hradbu na kopci bílém ti tvoří
opevnění dojmem zatarasené.
Smíchu pláč, smrti dech,
rozpoutá v úžasu bouři,
radosti žal, štěstí pech,
upřímností se souží.
Rmoutit se krásou života ptáků,
toužit po barvách listů podzimu
snášet se střemhlav v padáku,
to přání dát času letnímu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.